Zásady úspěšného psaní

Píšu, píšeš, píšeme. Všichni, každý nějak. Někdo s radostí, jiný z nutnosti.

Jak psát s lehkostí a dosáhnout svého?

Minule jsem psala o deníku, specifickém textu, kdy autor a čtenář jsou obvykle jedna osoba.

Jak psát, když naopak potřebujete, aby váš text četl někdo jiný?

Dnes vám nabídnu tři hlavní zásady a několik doporučení, které vám psaní usnadní a přispějí k tomu, aby vaše texty měly ten správný dopad.

Už jsem zmiňovala, že psaní je proces. Je to také dovednost a kompetence, kterou lze rozvíjet. Jinými slovy, dobře psát se může naučit každý, i když zrovna netouží stát se spisovatelem.

Co všechno může být textem, který píšeme proto, aby si ho někdo přečetl? 

Tady je několik příkladů:

Tři zásadní otázky

Různé texty, rozdílné žánry.

Na první pohled nemají moc společného. Ale aby byly napsány tak, že člověk, kterému jsou určeny, si je skutečně přečte, a navíc zareaguje přesně tak, jak potřebujeme, musí splňovat tři jednoduché zásady. Jinými slovy, musí obsahovat odpovědi na tři základní otázky.

CO?

PROČ?

KDO?

CO? se vztahuje k obsahu textu. O čem píšeme, co je tématem, co všechno textem pokrýváme. Důležitější než to, o čem text vypráví, je, co přesně říká. 

PROČ? je otázka směřující k cíli nebo účelu textu. Proč má někdo náš text číst? Čeho tím potřebujeme dosáhnout? A co má text ve čtenáři zanechat?

KDO? zahrnuje samotného autora (myslím samozřejmě i na autorky, pro zjednodušení uvádím jen generický mužský rod), který se v textu projeví například specifickým osobním stylem, ale především poukazuje na čtenáře. Kdo bude náš text číst? Co v textu potřebuje nalézt? Co o našem tématu už ví a co pro něho naopak bude nové? Jakým jazykem se čtenář našeho textu běžně vyjadřuje?

Tyto otázky se vzájemně prolínají ve čtvrté: JAK? Jakým stylem text píšeme, jaký jazyk zvolíme (mateřský, cizí, formální, neformální, spisovný, hovorový apod.) – tohle všechno souvisí s obsahem textu, jeho účelem a samozřejmě odráží to, komu je text určen.

Pokud budete na tyto jednoduché tři zásady pamatovat, je velmi pravděpodobné, že budete psát tak, aby se vaše texty nejen dobře četly, ale aby zároveň splnily cíl, se kterým je tvoříte.

Doporučení: nepodceňujte přípravu

Nesedejte hned k psaní. Příprava se vyplatí (v případě e-mailu obvykle stačí odpovědět si na tři otázky výše). Utřídíte si myšlenky, podpoříte svou inspiraci, objevíte vlastni cesty k usnadnění práce. Nenechte se frustrovat tím, že před sebou hned nevidíte hustě popsanou stránku papíru nebo dokumentu v textovém editoru. Je jednoduché sednout a psát, když text už máme v hlavě. Přemýšlení o něm, studium podkladů, hledání inspirace, vymýšlení struktury – to všechno je součástí přípravy v rámci psaní jako procesu. 

Jak na to?

Pohrajte si s níže uvedenými technikami brainstormingu – „bouře mozků“. Vyzkoušejte, která vám nejvíc „sedne“. Možná přijdete na to, že nejlíp vám vyhovuje kombinace několika z nich. Nebo vymyslíte  svou vlastní, originální.

Techniky brainstormingu

Volné psaní

Udělejte si minimálně 10 minut času. Prostě sedněte a pište. Rukou a na papír – vyplatí se to (více o psaní rukou zde). Zapisujte myšlenky a nápady tak, jak přicházejí. Klidně přidejte emoce i frustrace. Je to váš pracovní materiál, nikdo jiný ho číst nebude. Takže obavy o vzhled rukopisu, správný pravopis nebo gramatiku hoďte za hlavu. Až dopíšete, všimněte si hlavních myšlenek a klíčových slov. S těmi budete pracovat dál.

P.S. Nebraňte se experimentování. Je velmi pravděpodobné, že díky této technice se dovíte něco o sobě. (Otestováno na autorce.)

Seznam

Nic nového, žádná velká věda. Seznam nápadů zahrnujících odpovědi na výše uvedené otázky. Očíslovaný? S odrážkami? S jinými značkami? Opět zkoušejte a hrajte si.

Myšlenkové mapy

Nepracujete s nimi nebo jsou vám dokonce nesympatické? Nikdo se nedívá, vyzkoušejte je!

Jedna moje klientka řekla: „Na myšlenkové mapě vidím kamínky. Můžu je poskládat, jak potřebuju. Psaní článku pro mě přestane být balvanem, protože hrát si s malými kamínky mě baví.“ 

Síla příběhu

Uvedený citát je z knížky Wired for Story od Lisy Cron. Autorka v ní odkazuje na poznatky neurověd a objasňuje, jak je potřeba vystavět dobrý příběh, aby naplnil potřebu lidského mozku dovědět se, co bude dál. Toto „naprogramování“ má zásadní evoluční účel: přežití. Kniha je určená především autorům příběhů, tedy spisovatelům, dramatikům, scénáristům.  Obsahuje ale užitečné tipy pro dobré psaní obecně, a tím potvrzuje můj vlastní názor: psaní je psaní, jeho základní principy jsou společné všem žánrům a typům textů.

Získat čtenáře je hlavním cílem všech textů, tedy i takových, u kterých na první pohled o příběh vůbec nejde. Před časem jsem vedla kurz vědeckého psaní v angličtině. S kolegy na univerzitě jsme při něm diskutovali o tom, jak prezentovat výsledky výzkumu prostřednictvím příběhu, oslovit tak co největší počet čtenářů a přispět k popularizaci vědy. Pokud vás k tomuto tématu zajímá víc, mohu vám doporučit publikaci Writing Science: How to write papers that get cited and proposals that get funded od Joshuy Schimela.

Příběh předává znalost, inspiruje, vyvolává emoce, otevírá prostor pro fantazii. Příběh oživuje (sebe)prezentaci. O sílu příběhu se opírají také marketingoví specialisté a copywriteři. Jak říká Michelle Losekoot, autorka bestsellerů na téma online marketingu, příběh prodává tim, že dodává kontext a přináší požitek a vzrušení.

Závěrem

Co bych ráda, abyste si po přečtení tohoto článku odnesli vy?

• Ubezpečení, že zdokonalit se v psaní může opravdu každý.
• Tři jednoduché zásady, díky kterým se vám bude psát lehčeji a s větší radostí.
• Vědomí, že i při psaní se doporučuje nepodceňovat přípravu.
• Odhodlání pustit se do psaní čehokoliv, co psát chcete nebo potřebujete.

A kdybyste se takzvaně zasekli nebo vás ochromil tvůrčí blok, ozvěte se, něco s tím uděláme.