Reference

Při coachingu s Jitkou jsem vždycky měl pocit, že nacházím svoji občas ztracenou vnitřní svobodu a že mi pomáhá pohlédnout „za obzor“ toho, kam se sám umím podívat. Výsledkem bylo buď otevření nové cesty nebo poznání, že po správné cestě již jdu.

Jan, vysokoškolský pedagog

Jitku znám z několika kontextů. Kromě jiného jsem měla možnost sledovat její proměnu z koučovacího káčátka v úžasnou labuť, se kterou poletíte na křídlech. Dokázala opustit jistotu zaměstnání a přenést se na nejistou volnou nohu koučování. Tak si představuji posuny mého kouče v praxi. Jitka mi svým příkladem už několikrát ukázala, jaký dopad má koučování v reálném životě. Pokud vyzkoušíte labutí křídla Jitky, proletíte se koučováním a přistanete na své nové cestě, s novým cílem. Kdo může říct, že letěl? Já ano. Dopřejte si vzlétnout k výškám s Jitkou.

Pavlína Žďárková, specialista na výživu

zijemeschuti.cz

S Jitkou se známe dlouho a občas se potkáváme při různých příležitostech. Patří k lidem, kteří mě samotnou motivovali k tomu, abych se začala věnovat koučinku. Jako koučku jsem se rozhodla ji oslovit, když jsem řešila pracovní i osobní záležitosti. Sešly jsme se několikrát osobně nebo online. Výsledkem našich setkání bylo, že jsem si vždy odnesla přesně to, co jsem potřebovala. Nejpřínosnější pro mě byly nové úhly pohledu na mezilidské vztahy, profesní problematiku a také na to, kde je tam to MÉ místo.

Markéta Urbánková, HR manažerka

Jitku jsem oslovila proto, že mě zaujal její klid a její nadhled v koučovací praxi. Mým cílem bylo, aby mě koučováním podpořila na cestě k vyjádření vlastní autenticity prostřednictvím psaní. Jitka pro mě měla při koučování spoustu nových podnětů a inspirace „jak psát v lehkosti“, které čerpá z vlastní praxe, ale i od zahraničních lektorů. Koučování s Jitkou bylo hravé, přicházela jsem si na důležité momenty, které jsem předtím nevnímala. Zejména to, jak se u psaní cítím, zda psát chci, nebo zda musím, pro koho píšu a co mi to přináší. Každé setkání bylo originální a užitečné. Odcházela jsem vždy s nápady a s tím, že jsem zase o krůček dál. Odnesla jsem si hodně nových uvědomění, hlavně to, že mé psaní je nyní v lehkosti a hravosti. Vyjadřuje moji autenticitu, kterou jsem dříve nevnímala. Nový postoj k psaní se projevuje v mém podnikání, protože jsem víc vidět, jsem pro mé klienty zajímavější a mé podnikání je úspěšnější. Jitu, děkuji!

Alena Dokulilová, transformační koučka a psychoterapeutka

dokulilovaalena.cz

Jitku jsem oslovila pro online osobní koučinky, když jsem byla sama ve výcviku pro kouče. Potřebovala jsem si urovnat a narovnat svůj vnitřní svět. Znám koučovací principy a procesy. Ale až s Jitkou jsem pochopila, jak velmi záleží na tom, „kdo drží v rukou opratě“ koučovacího procesu.

Koučování s Jitkou je jako let do vesmíru se stoprocentním operačním střediskem. Nechá vás objevovat a prozkoumávat, přitom je za vás pevně nohama na zemi. Ty AHA-momenty nikdy nezapomenu, a že jich bylo!

Na Jitce obdivuji její dar intuice a empatie, dlouholeté zkušenosti, a hlavně její humor. Každé setkání bylo pro mě úžasné zastavení s úžasným člověkem. Děkuji a těším se na koučovací pokračování.

Jana, konzultantka

Pro koučink jsem se rozhodla v době, kdy jsem si potřebovala ujasnit otázky týkající se mého budoucího pracovního zaměření a osobního života. Měla jsem dojem, že se na vše potřebuji podívat z jiné perspektivy, zkrátka získat nový úhel pohledu a ujasnit si, co vlastně od života chci. S tím mi koučink paní doktorky Hlouškové pomohl na výbornou. Ač byla naše sezení někdy náročná a odcházela jsem, jako bych právě doběhla maraton, jednalo se vždy o velice příjemná a milá setkání, která mi skutečně pomohla ujasnit si své priority a cíle, a věřím, že i díky těmto setkáním jsem v životě tak spokojená, jak jsem.

Tereza, studentka posledního ročníku VŠ

Pro koučink jsem se rozhodla v době, kdy u mě vrcholila krize. Neměla jsem nejmenší tušení, čemu bych se chtěla v životě věnovat a čím bych se chtěla živit. Za svůj poměrně krátký život jsem vyzkoušela řadu oborů a neměla jsem jasno v tom, co by mělo být to „ono“. To, na co se v životě zaměřím a v čem budu pracovat. Cítila jsem stupňující se tlak, protože každým semestrem byl konec studia blíž a blíž, a přesto já nebyla ani o krok blíž k vyřešení své otázky. Tahle kombinace dohromady dala krizi, díky které jsem se spíš svému cíli (vyřešit otázku „co bych chtěla v životě dělat“) vzdalovala a cítila se víc a víc ztraceně, nešťastně, nepoužitelně a naprosto marně.

Věděla jsem, že naše univerzita nabízí zdarma různé zajímavé služby pro studenty. Koučink mě zaujal, protože jsem věděla, že můj otec chodil ke kouči a hodně mu to pomohlo. Já to měla díky univerzitě zdarma, a tak jsem neměla co ztratit. Mohla jsem jen získat.

A taky že získala. Ten posun mě až překvapil. Už po prvním setkání zmizel pocit, že jsem totálně ztracená, a nastartovala se motivace pramenící (nejenom) z toho, že na to nejsem sama. Překvapilo mě, jak moc mi pomohlo, když mi někdo pokládal správné otázky. Probíhalo to totiž především na základě otázek a odpovědí (v kombinaci dalších technik). Naprosto to předčilo mé očekávání a je až fascinující, že na prvním setkání jsem byla naprosto nešťastná a ztracená a už po třetím setkání jsem získala práci při studiu v oboru, kterému bych se chtěla věnovat po studiu. Díky těm setkáním se znám o něco víc. Už vím, co mi předtím vadilo, proč jsem nemohla přijít na to, v čem chci pracovat. Už vím, co v práci potřebuju, abych byla naprosto spokojená a šťastná.

Katka, studentka oboru Historicko-literární studia

DOPŘEJTE SI PODPORU.

Provázím cestami růstu.