Kdo jsem?
Tento článek se liší od ostatních tím, že je hodně osobní.
Kdo vlastně jsem? Co jsem? Kým jsem?
Jak o sobě mluvit?
Jak se představovat jako člověk / soukromá osoba / profesionál v oboru?
Jak se vymezit vůči ostatním – s respektem k nim i k sobě?
Tyhle otázky se mi poslední dobou honí hlavou velmi často. Před několika dny jsem shodou okolností vedla workshop zaměřený čistě na otázky, konkrétně na to, jak je tvořit v angličtině a jak na ně odpovídat. Během něj jsme se s účastníky dotkli také velmi osobních témat: jak obecně komunikujeme v životě, jak se ptáme, zda dostáváme odpovědi, jaké potřebujeme. Bavili jsme se o tom, jestli skutečně posloucháme, na co se nás ptají druzí, a necháváme jim prostor, aby mohli odpovědět. V závěru došlo i na to, jaké otázky klademe sami sobě. Já sama jsem si v průběhu workshopu uvědomila, že se často sama sebe ptám:
Kdo jsem ve své profesní roli?
„Ty děláš nějakej ten koučink, že jo?“
„Víš, to slovo zní hrozně. A napsaný česky vypadá příšerně.“
„Koučink? Já si pod tím neumím vůbec nic představit.“
„No jo, dneska je kouč kdekdo.“
S komentáři tohoto typu se setkávám často. Jak reagovat? Za čím si stojím a co teda vlastně jsem? Jak si mám říkat?
Když mám v hlavě takovýhle guláš (jedna z mých klientek říká mixér), sednu si k deníku a píšu a píšu a píšu. Myšlenky běží a já je vrhám na papír, volné psaní mi pomáhá utřídit si je. A postupně přicházejí odpovědi.
Profesí jsem především koučka, protože se věnuju koučinku, jsem žena a mým rodným jazykem je čeština, která si o toto pojmenování říká. Je to jedna z mých rolí a já se v ní chci cítit dobře, aniž bych měla zábrany říct to na rovinu nebo cítila potřebu se obhajovat.
Co vlastně dělám?
Odpověď a vysvětlení potřebuju postavit na svých hodnotách a prioritách, tedy na tom, čemu v životě věřím: jsou to především svoboda, respekt a kreativita.
Svoboda
Svobodně jsem se rozhodla, že se budu věnovat koučování. Opustila jsem jistotu zaměstnání, které mě už nějakou dobu nenaplňovalo. Tohle rozhodnutí bych nejspíš nebyla schopná udělat, kdybych sama na sobě nezažila sílu koučinku a to, jakou podporu může člověku přinést v období životních zvratů, tápání a změn.
Svobodně jsem si vybrala, kde se budu vzdělávat a vypilovávat koučovací dovednosti. Intuice, se kterou se i díky koučinku učím líp a líp pracovat, mě dovedla ke špičkovým lektorům a mentorům. Rozhodla jsem se získat certifikát právě od nich, i když jsem věděla, že to nebude žádná „dávačka“.
Svoboda je pro mě důležitá i ve vztahu s klienty. Oni sami rozhodují nejen o tématech našich setkání, ale i o tom, do čeho se mnou při koučování půjdou a co už je na ně příliš. Naprosto svobodně se mohou rozhodnout ukončit náš koučovací vztah. Spolupráce s inspirativními lidmi, kteří za mnou se svými problémy a těžkostmi přicházejí z vlastního rozhodnutí, protože v nich dál nechtějí žít, mě naplňuje a zároveň osobně velmi posouvá.
Respekt
Respekt je pro mě důležitý ve vztahu ke každému člověku, tedy nejen ke všem, kdo jsou lepší a zkušenější než já, ale i k těm, kteří jsou teprve na začátku své cesty, ať už jde o studium, kariéru nebo osobní život.
S respektem přistupuji ke každé klientce a klientovi. Žádné z jejich témat pro mě není ani malé, ani velké. Je jejich, s ním přicházejí a na něm potřebují pracovat. Mým úkolem je poskytnout každému z nich takovou podporu, aby našli vlastní řešení. Respektuji jejich potřeby a individuální a nastavení a společně nacházíme cesty ke zvládnutí studia, změně zaměstnání, nápravě nefungující komunikace v práci nebo v osobních vztazích či k radosti při používání angličtiny.
Nezapomínám ani na respekt k sobě. Bez něj bych svou práci nemohla dělat zodpovědně a tak, jak nejlíp umím. A znovu mě i v této souvislosti napadá, že bez vlastní zkušenosti s koučinkem bych se k sobě samotné a ke svým potřebám s dostatečným respektem nejspíš chovat neuměla.
Kreativita
A dostávám se ke kreativitě jako poslední z trojlístku svých životních priorit. Pro mě osobně spočívá hlavně v psaní, ale inspiruje mě i spousta jiných věcí: dobré knížky, umění, setkávání s přáteli, cestování, pobyt v přírodě.
Psaní mi přináší klid, možnost být sama se sebou, řešení problémů i odpovědi na mé otázky. I proto si píšu hned několik deníků. Volné psaní rukou do jednoho z nich mi umožnilo přijít na to, co opravdu chci dělat, a zároveň mě dovedlo k napsání románu. Podpořilo mou kreativitu a fantazii natolik, že jsem dokázala vymyslet příběh pro svou hrdinku a dotáhnout ho do konce. Nutno dodat, že jsem na to nebyla sama: měla jsem velkou podporu svých nejbližších, povzbuzovali mě přátelé a v závěrečném finiši s dopisováním knihy, který se potkal s procesem zpracovávání profesní změny, jsem si také dopřála podporu své osobní koučky.
Dostávám se na konec tohoto článku a uvědomuju si, že už naprosto přesně vím, kdo jsem ve své nové profesi: jsem koučka. Ne jen tak nějaká koučka, kterých se vyrojilo jako hub po dešti, protože kouč si dneska říká kdekdo. Jsem žena, která se věnuje koučování, protože jí dává smysl. Opírá se při tom o vlastní hodnoty, kvalitní vzdělání a životní zkušenosti a věří, že má co nabídnout ostatním, kteří takové hodnoty sdílejí a hledají někoho, kdo jim může pomoct, aby se o ně dokázali opřít a díky tomu najít sami sebe a naplnit své potřeby.
Opřete se o svou sílu jako pero o papír. 🖋
Pomůžu vám sílu v sobě odhalit, abyste mohli žít život, jaký chcete.
Pojďme se potkat a vyzkoušet si, jak nám to spolu bude fungovat.
Napište mi nebo zavolejte, těším se na vaše jedinečné životní příběhy!
Nechcete si nechat ujít nový článek?
Píšu o koučování, psaní, starostech i radostech autorů. Podpořím vás v osobním rozvoji, kreativitě i k větší chuti k psaní. Jdete se mnou do toho?
Nejnovější komentáře