Aneb Jak to všechno začalo a kde se dozvědět víc
Někteří klienti se mě ptali, jak vzniklo koučování. Dodali, že doteď vnímali koučink jako něco spojeného se sportem a něco, co se do ČR dostalo ze Západu. Pro zájemce zde tedy uvádím stručný a zjednodušený přehled:
Pátrání po kořenech koučinku, jak ho známe dnes, nás může zavést až k antickému filozofovi Sokratovi a jeho dialogům. Sokratovský rozhovor se dodnes používá ve vzdělávání, psychoterapii i v manažerském tréninku s cílem přivést tázaného na nové myšlenky, uvažovat v souvislostech, samostatně a kriticky.
Kladení otázek a hledání odpovědí je základním principem koučinku, který se ale nesoustřeďuje na vědění, ale na rozvoj potenciálu dotazovaných. Za zakladatele koučinku jsou považováni Američan Timothy Gallwey (*1938) a Angličan John Whitmore (1937–2017).
Když se v 70. letech 20. století potkali, Tim Gallwey, který působil na Harvardu a věnoval se také tenisu, měl za sebou vydání úspěšné knihy Vnitřní hra tenisu (The Inner Game of Tennis, 1974), v níž přišel s novým pohledem na trénink vedoucí k úspěšné sportovní kariéře. Stejné principy pak aplikoval na jiné sporty a také na zvyšování výkonu v businessu.
John Whitmore přenesl jeho myšlenky a metody do Anglie, odkud se šířily dále po Evropě. V r. 1992 v knize Koučování: Rozvoj osobnosti a zvyšování výkonnosti (Coaching for Performance: GROWing People, Performance and Purpose) představil model GROW („růst“), který se stal výchozím pro koučování v businessu.
Koučování v dnešním slova smyslu vzniklo v USA a Británii ve stejné době, ale s jiným důrazem. Zatímco v Americe se rozvinulo nejdříve jako life coaching, v Evropě jsou počátky koučinku, jak ho známe dnes, spjaty především s oblastí businessu. Důvodem bylo, že historicky měli Američané mnohem vyšší osobní příjmy.
Koučink se inspiroval a inspiruje mnoha duchovními, filozofickými, psychologickými a terapeutickými směry či školami. Všem, kdo by se chtěli trochu ponořit do historie a dozvědět se víc, doporučuji přečíst si Skrytou historii koučování autorky Leni Wildflower. Kniha dokládá, jak různorodé a rozmanité koučování může být díky tomu, že každý kouč ve své praxi uplatňuje jiný přístup na základě těchto faktorů:
- osobnostní výbava kouče, jeho životní filozofie, systém hodnot apod.,
- historické souvislosti koučování a příbuzných oborů, ze kterých kouč při vlastní praxi vychází,
- filozofické předpoklady, ke kterým se kloní,
- koučovací nástroje a techniky, které jsou v souladu s jeho teoretickými znalostmi, praktickými zkušenostmi, schopnostmi, dovednostmi a přesvědčeními.
Koučink čerpal a čerpá z různých psychologických teorií, terapií i sociálních a duchovních hnutí. Za disciplíny, které připravily scénu pro vztah kouče a klienta, bývají označovány humanistická filozofie a psychologie. Otec humanistické psychologie Abraham Maslow (1908–1970) byl v 60. letech minulého století jedním ze zakládajících členů Esalenského institutu v Kalifornii, instituce zásadního historického významu, pokud jde o objevování cest k rozvoji lidského růstu. Esalenské hnutí ovlivnilo i výše zmiňovaného Johna Whitmora.
A jak jsem koučink a jeho transformační účinky objevila já?
I já jsem slovo koučink dlouho znala jen v souvislosti se sportem a z článků v médiích, kde jsem ho vnímala trochu jako módní záležitost týkající se hlavně businessu. To se pro mě změnilo v okamžiku, kdy jsem měla možnost osobně zažít silné transformační prožitky v rámci víkendového programu zaměřeného na osobní rozvoj.
Ten program jsem si tehdy sama vyhledala. Prožívala jsem období, kdy jsem stála před důležitým rozhodnutím, tápala jsem a nevěděla, kterým směrem se vydat, abych byla spokojenější. Těžko říct, jestli mi život změnil jediný víkend, kdy jsem se dozvěděla, že to, co se mnou doslova zamávalo v tom nejlepším slova smyslu, byly některé z technik používaných při transformačním koučování. Určitě ale pro mě znamenal důležitý milník na mé životní cestě.
„To je úžasné! Chci se to naučit a pak podporovat ostatní v odvaze ke změnám a k hledání nových cest v osobním i profesním životě!“ proběhlo mi tehdy hlavou.
Během několika měsíců jsem se zapojila do svého prvního výcviku. Časem následoval druhý a postupně přidávám další. Považuji si toho, že se můžu učit od špičkových lektorů a mentorů a získávat inspiraci od kolegů, které koučink nadchl stejně jako mě. Průběžné další vzdělávání i moje vlastní praxe mě neustále obohacují. Těším se, kam se ještě posunu.
Pokud vás samotné láká vyzkoušet si koučink a ověřit si, jak vám může pomoci s hledáním vlastních cest k řešení problémů, nebo byste se chtěli dozvědět víc, kontaktujte mě. Ráda vám odpovím na vaše otázky.
